Z předchozího zápasu s pražskými Tookany přišlo poličské obecenstvo namlsáno a právem se těšilo na další koncert domácího farního celku. Když před vystoupením ladí orchestr, je normální, že se z orchestřiště linou zvuky vskutku prapodivné. Podobnou kakofonii ale začali domácí servírovat ochozům hned od první minuty a vydrželo jim to až do první sirény. Hozenou rukavici směle zvedli i Vraníci, a tak dění na hřišti připomínalo spíše veřejné bruslení ve stejnokrojích. Málokdy se v hokeji stane, že se v nějaké třetině nestane opravdu, ale opravdu nic. Toto byla jedna z nich.

Když se před pár dny po zranění vrátil do sestavy týmu San Jose Sharks Tomáš Hertl, stihl za 17 minut a 22 sekund celkem 24 střídání. To domácí borci jsou jinačí kabrňáci. Většina hráčů „ředkve“ se řídila jednoduchou poučkou asi v tomto znění: „zaplatil sem si led, tak si ho taky užiju“, a tak nebyla nouze o tříminutové intervaly střídání. Tento přístup samozřejmě měl neblahý vliv na rychlost hry a Vraníkům povolil uzdu. Hosté byli stále nebezpečnější a M. Břenek se měl co ohánět, aby nemusel z klece lovit nezvaného hosta.  

V poslední třetině se hra mírně přiostřila a za podražení musel navštívit časoměřiče M. Vraspír. Vraníci sice svého soka sevřeli, cestu z obležení ale našel V. Šafář a tváří v tvář brankáři Čejkovi nezaváhal - 1:0. V čase 35:30 byli současně vyloučení dva hostující hráči – J. Karlík a J.  Bohuňek. Domácí narýsovali přesilovkové schéma úspěšně, P. Schaffer našel v prostoru levého kruhu Z. Krále a ten dělovkou propálil M. Čejku podruhé – 0:2. Dobrou šanci na korekci dal hostům T. Břenek, když si šel odpočinout na trestnou lavici pro podražení. Hra ve čtyřech ale svědčila znovu domácím. Při úspěšném napadání hluboko v teritoriu Vraníků vydoloval puk u mantinelu P. Schaffer, a naservíroval jej přesně na „lopatu“ J. Vraspírovi. Ten se příležitosti výjimečně nezalekl, kličkou se zbavil hostujícího obránce a přehozením již ležícího M. Čejky dal razítko na výhru domácích – 0:3. 

Pozápasovým útočištěm se oběma mužstvům stala tradičně poličská fara. Za zlatý hřeb večera se dal jistě považovat pokrm z produkce světoznámého gastronomického guru, mistra střední Evropy ve vaření guláše a takřka živoucí reklamu na uzeniny Pepi Baláše. Delikátní guláš se Mistru podařil a tak mohly oba celky s plným žaludkem a půllitrem poličského piva rokovat o nadcházejícím play-off.