V sobotu 7. 5. proběhla Pikslácká pouť na Sněžku. Jednalo se o „open“ akci, takže se poutě zúčastnili nejen samotní Piksláci, ale i jejich rodiny, fanoušci, pardubičtí farníci a pár přespolních. Na Sněžku jsme vyrazili z několika různých startovních bodů. Někteří přespávali už v Krkonoších (většina pod střechou, Dráča – v rámci přivykání na ledové prostředí některých zimáků v KAHL – volně v přírodě), další skupina vyrážela z Pece a ještě další z polské Karpacze. Počasí nám bylo velmi nakloněno, a i když sněhu jsme si po cestě užili ještě docela dost, cesta byla příjemná a před jednou odpoledne jsme se sešli na vrcholku Sněžky. V pořádku dorazil i pohár pro vítěze KAHL, který byl v rámci letní přípravy (jejíž dobrovolnou součástí pouť byla) na Sněžku dopraven pěkně „po svých“. Jestli ho Bobby nesl celou dobu vítězně nad hlavou, se bohužel nepodařilo zdokumentovat.

V jednu hodinu jsme otevřeli kapli, nahrnuli se do ní, a rázem v ní moc místa nezbývalo. Vešlo se už jen pár opozdilců z řad poutníků. Sotva dorazil poslední, začala mše, při které jsme mimo jiné poděkovali za minulou sezónu a – proč to neříct – i za titul pro Pikslu. A protože je květen, stihli jsme i májovou pobožnost. Nejmenší děti si krátily chvíli vybíráním mincí z malé závěje, kterou vítr navál doprostřed kaple. Když jsme se v kapli ještě skoro všichni vyfotili, vyšli jsme ven zahřát se na sluníčko. Tam jsme zazpívali „živijó“ nejstaršímu účastníkovi poutě, který ten den zrovna slavil narozeniny. Pak jsme se ještě pokochali skvělým výhledem, a postupně se rozešli různými směry dolů ze Sněžky. Na cestě jsme si ještě v bufetu Na Rozcestí při občerstvování připomněli finálový zápas, a rychnovské pivo v těchto končinách nás příjemně překvapilo.

Hádanka na konec – kolik bylo nejmladšímu a nejstaršímu účastníkovi poutě, když součet jejich dosažených let je 90 a podíl 29?

Společně v kapli

Při mši svaté

Pohár na cestě na Sněžku

Je čas se rozejít

Jarní zbytky sněhu

Piksla-Zilvar, tentokrát bez poražených