Posezení na poličské faře bylo příjemným zpestřením nedělního podvečera prvního listopadového dne. V příjemné a přátelské atmosféře si poličští hráči poklábosili se svými salašnickými kolegy. Společně zahnali hlad výbornou a mimořádně pikantní gulášovou polévkou, která přímo vybízela k vydatným lokům poličské jedenáctky. Tyto až idylické chvíle však měly jednu nepříjemnou předehru. Ta, jak čtenář správně tuší, se odehrála v poličské Plecharéně. Marná byla snaha autora tohoto článku zbavit se své povinnosti a přenechat svědectví o oněch temných událostech někomu z řad hradeckého celku.

          První minuty utkání nebyly ničím vyjímečné a nic nenasvědčovalo, že „ředkef“ zprostředkuje svým tradičně skvělým fanouškům zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Domácí nastoupili se třemi kompletními formacemi, hosté tradičně zkoncentrovali sílu do formací dvou. Domácím na soupisce chybělo duo Král a Čípek, tedy první obranná dvojice a v neposlední řadě také trenér, na jehož místo je vypsáno výběrové řízení.

            Gólově nejchudší období zápasu uzavřel první brankou na začátku 8.  minuty adept na nejvyšší příčky v kanadském bodování soutěže R. Pérko – stav 0:1. Následně rozhodčí vykázali krátce po sobě na trestnou lavici dva hostující hráče. Přišlo tedy to, co zákonitě přijít muselo – gól Salaše v oslabení.

            Jako by gólman domácích M. Břenek tušil co se začne na ledě od druhé třetiny odehrávat, přenechal své místo mezi tyčemi Pepovi Dalíkovi. Hosté začali dávkovat branky do domácí sítě pěkně rovnoměrně, cca po třech minutách, trefili se Stejskal, Bambula a 2x Hladký. Přestože v poslední minutě druhé periody dokázal snížit za domácí Dvořáček, o tom kam se povezou body bylo rozhodnuto – stav 1:6.

            V poslední části šlo domácím už jen o důstojné dohrání mače – nekonalo se. Nejdříve v 39. minutě ukázalo pět zelených Salašníků čtyřem modrým poličským farníkům jak se hraje přesilovka a následně zkompletoval hatrick J. Hladký (1:8). Skandování „modrá je dobrá“ přišlo v tu chvíli nejapné už i panu Matoušovi, guru všech poličských fanoušků. Během další necelé minuty se zapsal mezi střelce hostí i J. Sodomka – 1:9 a postavil tak domácí celek před další výzvu - nedostat deset. Pozorný fanoušek, který ještě neodešel ze zimáku domů léčit zánět spojivek, si mohl všimnout, že zástupci jednotlivých formací domácích tahají sirky. Ano, losovalo se, kdo že půjde na led, dělat hostujícím hráčům společnost při jejich jubilejním gólu. Los padl na první formaci a ta skutečně nechtěla přidělávat J. Maťátkovi pražádné starosti – 1:10. 

            I přes trapný výkon domácích si jejich skvělí fanoušci vyžádali pozápasovou rybičku. Hráči, které přece jen trápila sebereflexe, ji skočili alespoň omluvně „břichem nahoru“. Hosté nemuseli i přes nesporný hokejový um předvést v Poličce nic zvláštního a kromě zcela zaslouženého vítězství si odvážejí plné batohy kanadských bodů. Poličským nefungovalo vůbec nic, šušká se však že, stejně jako vloni „vsadí“ celou sezonu na jeden zápas a cokoliv jiného než umístění na bedně je nebude zajímat. Inu nechme se překvapit.